O zdravení

Jako malou mě učili, že je slušnost pozdravit a také, že odpovědět na pozdrav je povinnost. Pamatuji si na základní školu, jak si nás učitelé vychutnávali, když jsme drze prolétli kolem bez pozdravu.

Z roku do roku

Potřebuji si všechny ty bláznivé myšlenky srovnat v hlavě. Potřebuji se najít, sebrat odvahu. A trochu mi v tom pomáhalo psaní blogů, jenže to už se téměř rok neděje.

Když jsem včera v noci ležela a přicházela ke mě slova, měl ten text jinou, uhlazenější a čtivější formu. Tak to vždycky je...v představách. Myšlenky mě povzbuzovaly v tom pokračovat, sebrat se a najít cíle, proč existovat.

Beze slov.

Já si před dvouma rokama myslela, že bych v tom světě blogů fakt mohla uspět, ale ono ne a teď jsem z toho frustrovaná (s nadsázkou a lehce i bez). Jako bych tímhle svým alter egem neměla co předat a tak je asi načase zkusit dělat něco smysluplnějšího (jo, tak teď jsem rozesmála samu sebe). Mám touhu to tu nadobro zavřít, ale zas moc nemám ráda změny. Jen o nich často mluvím nebo přemýšlím. Nějak jsem si na tohle svý virtuální Já zvykla. Je vážně tak jiný od toho skutečnýho, jak si myslím? No, částečně určitě. 
Zároveň jsem toho ve svejch smutcích prozradila víc, než jsem kdy řekla ústy. Trochu mě to děsí. A tak je asi načase se po tý duze zase vrátit do Narnie.

Bylo to príma. Dík.

A kdo ví, třeba zase navážu.

Ačkoli ona ta pokračování bejvaj ještě směšnější a to by v tomhle případě bylo na blogerskou Malinu.

/doufám, že se smějete, mělo to bejt vtipný/

Tady a teď

„Umím vůbec prožívat tady a teď?“ To je otázka, kterou si kladu stále častěji. Myšlenky mě neustále svádějí na cestu minulosti a mají panický strach z budoucnosti. Vždyť to „teď“ je tak prázdné, takové „teď“ jsem si před lety rozhodně nepředstavovala. 

Směr

Nový rok, nové začátky - říká se. Narozeniny utvoří moje nové já. Tentokrát se určitě něco stane. Nedá se říci, že bych se tím řídila a dávala si třeba předsevzetí. Pravda, letos jsem se rozhodla si pár svých cílů vytyčit modré na bílé, abych si držela směr.

Blízkost

Máme za sebou Vánoce, blíží se Silvestr a všichni si v tomto čase horoucně přejí krásné svátky, šťastný nový rok a u toho se objímají, líbají a dotýkají. 

Mezitím se na přednáškách objevují témata smrti, života a vazby (attachment).

Glosuju život

Občas někoho vidím a říkám si, jak má ten člověk perfektní život, jak má všechno, co já nemám. Nepřipouštím si myšlenky na to, že i tomu perfektnímu člověku se něco nedaří či ho snad něco trápí. Protože to kdybych já tak byla jako on...Jenže!

Opakování.

Vlastně jsem nikdy nebyla dobrá v psaní šťastných příběhů a proto jsem si někdy až horlivě přála jejich opakování, abych to celé mohla přepsat a přiblížit k hollywoodskému happyendu. Když se nad tím zamyslím, několikrát se mi to přání opravdu splnilo. Jenže...

Emočení

Nejen já, ale lidé v mé blízkosti vědí, že podléhám černobílému vidění světa. Možná spíš černému vidění toho, co se mi děje. K tomu častý nával  emocí, které jsou už trochu za hranou. Jakmile to někdo spustí, jde to těžce zastavit. Jako dnes.

Psychologie reklamy // Kritika spotu k fotoaparátu Olympus Pen

Do školy jsem vypracovávala seminárku na téma psychologická kritika vybrané reklamy a myslím, že to je názor, který se nemusím stydět prezentovat ani zde, na svém blogu. Jen je trochu zkrácený, například o odborné vysvětlování termínů blog, reklama a podobně. Přijímám výhrady, které se nemusí shodovat s mým pohledem na danou věc. 

Ke kritice jsem si vybrala produkt společnosti Olympus a jedná se o jejich značně propagovaný fotoaparát Olympus Pen, kterým fotí a natáčí nespočet mladých dívek a ty další po něm touží a vidí tak naději na úspěch s vlastním blogem. Na fotoaparát není odkazováno jen v článcích, ale i se známými blogerkami A Cup of Style byl natočen regulérní reklamní spot.

I přesto.

I přesto, že

• se bojím toho neznámého pocitu
• to asi bude bolet
• to není na chvíli
• nebudu v noci spát 
• se o tebe budu bát
• mě nemusíš mít rád
• mě budeš občas štvát
• se mi tě nepodaří vychovat
• ti to ke mě nemusí pasovat
• se to nemusí nikdy stát

I přesto chci bejt máma.

Ale ne hned.

PS: Nejsem těhotná.

Jako Hikikomori.

Koukám na toho pána, co ukusuje svůj rohlík nebo na ty dvě ženy, jak přežvykují s otevřenými ústy žvýkačku. Proč mě rozčiluje, jak se spolu baví dva cizí lidé opodál? A proč utíkám z místa, kde jsem se doteď cítila v pohodě, ačkoli jsem s nikým neprohodila ani slovo?

Kurz // Jak psát o hudbě

/Midi Lidi Majáles 2015/

Díky Víťovi jsem dostala příležitost přihlásit se na kurz psaní o hudbě s Pavlem Klusákem. Zareagovala jsem horlivě, snad až příliš a moje textová prezentace mohla na úvod působit poněkud roztěkaně. 

To je tak, když jste v práci, tam jen mobil a nečekaně přijde pokyn, co pro přihlášku udělat. Vzali mě. Příští pondělí nás už čeká poslední, páté, setkání. A možná nám tam i někdo zahraje.

Myšlenkový trysk.

 Když jsem si založila tenhle blog, chtěla jsem tvořit něco seriózního. Jak jsem si mohla myslet, že bych stvořila platformu postavenou na recenzích koncertů, hudby, výstav či divadel? Dokonce i o lomo fotkách jsem velmi sebevědomě /ne až tak/ uvažovala.

 Mohla. Myslíme si tolik věcí. Ale nakonec se to všechno děje jinak. Nejhorší je, když se chcete věnovat věcem, který vám vlastně vůbec nejdou. Proto jsem nenapsala recenzi na koncert Editors, dokonce nejsem schopná napsat ani o úterních Cancer Bats. Jsem unavená a píšu tohle.

Něco si přej.

Co byste si přáli, kdybyste mohli cokoli? Mě tahle otázka padla na mysl nedávno. Úplně jsem se lekla svého přemýšlení. Chvíli před tím, než moje hlava zakřičela stop, jsem toužila nebýt, nikdy se nenarodit. V ten samý moment, kdy jsem si mohla přát všechno to, co mi v současnosti chybí.

Foto // Hipster vánoční dekorace

Jsem Hipster, protože jak známo, opravdovej Hipster to vždycky zapírá. To abychom si rozuměli. 

A teď ty Vánoce. 

- Úplně mě to letos chytlo. Touha mít nadekorovanej pokoj, uklizeno, dárky. Dokonce pořádám párty, kdy budu dělat punč a vaječňák. Možná, že i nějaký to cukroví. 

Budu netrpělivě čekat na prvního hosta a klepat se hrůzou, aby vůbec někdo dorazil. Aby těch lidí bylo dost. Aby měl někdo čas. Aby to našli. Aby se mezi sebou nikdo nepohádal. Aby všeho bylo dost. Aby bylo návštěvě příjemně. No prostě spousta aby.

Holčičí. // H&M

Sedím na posteli, bolí mě záda a ukusuju rohlík s Nutelou/a máslem/. Chtěla jsem napsat holčičí článek, ve kterým se nemusím bát ničeho. Takovej, kde je všechno dovolený. Navíc jsem se chtěla podělit o moje "kabinkování". Ale nic. Nejde to. V hlavě je prázdno. Něco, jako když dohraje CD. 

Ono mi vážně dohrálo. Krása nesmírná.

Sociální kvaziexperiment // Lidská vřelost

V jednom článku jsem se zmiňovala, že studuji psychologii. Ale pravděpodobně nevíte, že prodávám boty. Včerejšího dne jsem obě činnosti spojila v jednu a během prodávání jsem uskutečnila pozorování lidského chování při vstupu do obchodu, během oslovení až do jejich odchodu.

Noc.

Vždycky jsem si představovala, jak můj život plyne v ucelené formě. Děj na sebe chronologicky navazuje, přesně tak, jak se to ve společnosti má. 

Toužila jsem po průměru, ale v podvědomí jsem dělala opak. A pak přišlo zklamání a s ním pády. Pády tak hluboké, že nebe je stále v nedohlednu.

Velký třesk plný chaosu.

Jenže když se ti Slunce rozsvítí a prokoukne mezi stromy...získáváš ucelený obraz nejen o světě, ale i o sobě. 

Záříš.

Ale cožpak nevíš, že Slunce zapadá a se stínem přichází Měsíc? Ten chladný, světlo odrážející Měsíc.

Prší.

A ty zase padáš. Už ani nemáš sílu se chytit.

V dáli slyšíš hromy.

Vždyť víš, že tohle ve skutečnosti nechceš. Ještě jednou budeš bojovat za průměrnost.

I když ti někdo nachystal nemalé překážky. 

Noc přeci nese i hvězdy!

A někde tam ve výšce je i ten tvůj Velký vůz.

Jen se rozhlédni.

Jak jsem potkala Báru Šťastnou // Jak jsem sebrala odvahu // Křest knihy

24.9. Palác knih, křest knihy

Před více než rokem jsem začala číst Šťastný blog, díky němuž jsem objevila Šťastnou knihu, která mi rázem učarovala a já ji přečetla jedním dechem. Teď je na světě již druhá, s názvem Jak jsem sebrala odvahu. V den křtu, což bylo včera, jsem ji měla dávno přečtenou.