Nejen já, ale lidé v mé blízkosti vědí, že podléhám černobílému vidění světa. Možná spíš černému vidění toho, co se mi děje. K tomu častý nával emocí, které jsou už trochu za hranou. Jakmile to někdo spustí, jde to těžce zastavit. Jako dnes.
Rozhodla jsem se, že budu krásná a něco pro to udělám. Určitě to přinese změnu, po které prahnu, říkala jsem si. Klasika v podobě nakupování oblečení, posléze batohu nebo kvalitní kosmetiky, která má zlepšit moji pleť, nový účes, barva. Ještě něco ale zbývalo předělat - obočí. Takže jsem si našla salon, napsala tam a hned druhý večer mohla jít.
S nadšením jsem vyrazila k cíli, který se nachází v místě s názvem karma. Už v tramvaji mě chytil revizor a já jako na potvoru měla opencard v jiné bundě. Tohle není ta změna, kterou jsem očekávala. Takže teď musím stihnout dojít na dpp včas, abych neplatila zrůdnou pokutu, ale jen 50 Kč. Jo, to mohlo být zmrzlinek.
Na recepci mě čekalo další překvapení. Paní mi oznámila, že jsem tu o dost dřív. O deset minut, tak sorry, měla jsem přijít pozdě, jako obvykle. Bohužel to tam nemají uzpůsobené na čekání.
Že sem už nikdy nevkročím, ačkoli jsem uvažovala nad lekcemi jógy, se rozhodlo o pár minut později. Kosmetička sice vypadala mile, ale odmítla mi to obočí vytrhat, protože mám na obličeji pigmentové skvrny - asi po akné. Nebo kdo ví, co to je.
Dle její reakce tam viděla infekční nemoc, kterou se rozhodně nechce nakazit. Vždyť to mám i v obočí a na bradě. Zítra teda volám na kožní, ale myslím, že nebudou tušit stejně, jako tahle dáma.
V prvních chvílích mě to fakt sebralo. Tahle nespravedlnost světa, zbytečnost mého života, odmítání, neúspěchy, prostě zmar. Jen skočit pod tramvaj, která jede vpravo.
A pak si čtu mail, kde mě chválí za dnešní den praxe, jak jsem to poprvé hezky zvládla.
Je to těžký, nevytěsňovat to pozitivní, ale učím se nebrat život tak moc vážně.
Stejně jednou skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat