Když je hlad, je třeba se najíst. A kde v Kodani, když jste tam zrovna na výletě? Není to tak lehké, protože lákavých podniků tu je nespočet. Jenže na to musí být rozpočet, i tak jsme si chtěli alespoň jednou dopřát. A kam jsme proto zavítali?
Od parku Tivoli jsme chtěli nasednout na bus A9 a dojet až k opeře, odkud je to kousek ke street food Copenhagen. Jenže! Jeden bus nám na zastávce ani nezastavil, tak jsme sledovali, jak nějaká slečna nastupuje. Řidička jí nasměrovala k zadním dveřím, tak jsme to pak udělali stejně, jenže bus nám zase odjel.
Dobrá, naše trpělivost pomalu odcházela, takže jsme došli pěšky na další zastávku, kde jsme to odkoukali. Chodí se předníma dveřma a ukazuje se lístek řidiči. Doporučuju koupit celodenní, protože vyjde na 80 DKK, kdežto jedna cesta na 36 DKK.
Jak jsem psala v předchozím článku, není to vůbec sranda. Nakonec jsme se ale k místu dostali.
Papirøen - Copenhagen street food
Z fotek to působilo jako príma místo, kde jsme se prostě museli najíst. Jenže každý den mají otevřeno až od konce dubna, takže jsme měli smůlu, protože zrovna bylo pondělí. Tajemství "velkého kontejneru" jsme neodhalili, ale aspoň jsme si prohlédli okolí. Je to tam působivé, ale raději bych cítila vůni hranolek, burgerů nebo se kochala barevnými sandwitchi.
Takže bylo třeba najít nový cíl. Věděla jsem, že kousek je Christiania a tam Nemoland.
Nemoland - Mumuland
Ano, opět jsme si to místo trošku překřtili. Z webovek to vypadalo jako podnik, kde se shlukují mladí lidé, kde se najíte, sdružíte, případně si dáte drink. Realita byla trošku dráždivější. Tak nějak mi to přišlo spíš jako oáza pro "vypálený lidi". Však taky se to nacházelo za rohem od stánků, kde si můžeš koupit "model".
I nám to přišlo vhod, ačkoli výběr nebyl nejširší. Vyhrál to crispy burger, protože jsme se báli, že v těch dalších není maso, ale spíš jen majonéza. Co můžu doporučit, tak hranolky s chili dipem. Fakt lahůdka. A pivo taky nebylo k zahození. Jeden se tam v průměru najedl za 130 DKK. Obsluha usměvavá, berou karty a maj zásuvku. Pro dnešního člověka ideální.
We food a Lagkagehuset
A taky měli zavřeno. Otvírací doba je od 15 do 19 hodin a zvenčí to spíš vypadalo jako cool obchod s farmářským zbožím, kde by nám ta sleva stejně moc nepomohla. Škoda, docela mě zajímalo, co nabízí, když se o tom tak píše i u nás. Navíc mě těší, že se konečně někdo snaží potraviny nevyhazovat, ale zužitkovat. Nedalo se svítit, za vděk jsme vzali klasickým supermarketem a posnídali zákusek. Bylo to fakt lepivě sladký. Kávu jsme si dali v nedalekém Lagkagehuset a opravdu přišla vhod. Ráno bez kávy není ráno.
Posléze už jsme vzali za vděk McDonaldem nebo mini piknikem na pláži.
Jasný je, že kvůli Papirøen sem musím znovu.
Tak někdy zas, severe.
Tak někdy zas, severe.
Předchozí článek z Kodaně
Tak Kodaň bych jednou taky ráda navštívila :) ze severu mám zatím odškrtnuté jen Norsko. Mimochodem, s tím jídlem je to asi všude stejné. Když všechno selže, vždycky je tu Mekáč/KFC.
OdpovědětVymazatNorsko závidím!
Vymazat