22.10.2016 O2 arena Praha
Ano, je to skoro k neuvěření, ale na tenhle koncert jsem měla doma vstupenky skoro rok. Čekání bylo nekonečné, ale toho sobotního večera jsem měla své místo jisté hned pod pódiem. A rozhodně nelituji. Byl to vlastně můj nejlepší koncert z O2 areny.
Neznám celou diskografii ikon melancholie, ale srdeční záležitostí jsou pro mě i tak, ačkoli na gramofonu točím jedinou desku Disintegration, která rozhodně neobsahuje všechny oblíbené skladby.
Shrnout do pár vět pocity z celého vystoupení je poněkud složité. Během koncertu The Cure jsem prožila veškerou škálu emocí od totální depky, po největší euforii.
Celou performance bych rozdělila do třech fází, ačkoli měla ve skutečnosti čtyři. Kapela hrála bezmála tři hodiny a třikrát přidávala! To se dnes už jen tak nevidí a neslyší.
Druhý přídavek pro mě byl bez skurpulí asi největším utrpením, ale ne proto, že by kapela hrála špatně. Songy z téhle části jsem neměla vůbec naposlouchané, takže jsem se rozhlížela kolem a sledovala lidi, jak se vlní v rytmech, dívala se na klávesáka, jeho grimasy a tak nějak jsem si v hlavě zhmotňovala myšlenky spoluúčastníků. Pak se to zvrhlo v myšlenky moje a byla to mela. Bože, to zní ale čarodějně!
Jásala jsem, když se na pódium vrátili s veselým Lovecats, který prostě zbožňuji. Bylo hezké se koukat, jak se i Robert probouzí ze své strnulosti a hledá v sobě pohyby, které v dřívějších letech určitě byly četnější. Kéž bych to tak mohla zažít. Tančila jsem i já. Překvapením pro mě bylo, že zazněla i Friday I´m in Love a zbožňovala jsem je ještě víc, když přišlo na řadu Close to Me.
Ale jaký byl začátek? Ta první část? Myslím, že po bouřlivém přivítání se rozehřívala jak kapela, tak publikum. Nebo minimálně já, protože slečna vedle mě nepolevila ani na vteřinku. Pro mě byla zlomová Pictures of You. V ten moment jsem se naladila na to, na co jsem dlouho čekala.
Ačkoli je stárnutí Roberta Smitha poněkud komické, nedovedu si ho bez rudé rtěnky a rozcuchaných vlasů představit. Bezesporu patří k důležitým modlám mého podivného dospívání a atmosféra sobotního večera je zcela neopakovatelná.
Díky!



Ach, krása a láska.
OdpovědětVymazat<3
Vymazat