Vystoupit z konformní zóny a jít. Tak znělo heslo dnešního večera.
Lucerna se začala zaplňovat. Osazenstvo bylo různorodé. Od mladých hipsterů, po starší lidi v sáčku či pólo tričkách.
21.30, na minutu přesně.
Archive odstartovali svou dvouhodinovou trip hopovou palbu. Feel it cítili všichni, klub se otřásal a návštěvníci vibrovali. Bylo jedno, že jste tam sami nebo v partě. V ten okamžik se všichni stali celkem, hudbou. Když jsem se rozhlédla, dokázala jsem dešifrovat módní trendy letošního jara - námořnická trička. Kolem mě byly tři holky a já jako střed květiny s puntíkatým svetrem.
Co se mi na téhle kapele obzvlášť líbí je to, že nemají jednoho stabilního zpěváka. Fungují v symbióze a každý se věnuje jinému tématu. Zásadním songem pro mě bylo Bullets. Asi první písnička, kterou od nich znám. Nebo ta, která se mi jako první dostala pod kůži tak hluboko, jako tetování.
Živá produkce Archive je víc taneční, než když si je poslechnete z youtubka, vinylu nebo cédéčka. Nejde se nehýbat a nenatřásat. I samotná kapela sálala energií a nebála se jí "použít". Každopádně to je banda, která nesmírně působí na vaše emoce. Tak se nebojte si je užít.
Klidně i sami. Proč nejít na něco, co vás zajímá jen proto, že nemáte s kým jít a později, až o tom budete číst, litovat. Není se čeho bát. Sólistů se na koncertech vždycky pár najde.
Mluvím o sobě. Po letech jsem se překonala a šla, abych nelitovala. Jako lístku na Refused, kterej si už pár let suším doma, jen kvůli strachu.
Ale z čeho?
Vypila jsem míň piv a užila si to snad i víc. Nikdo známý mě totiž nesledoval.
Přesto mám i ráda párty koncerty s přáteli, to si nemyslete.
Taky občas chodíte na akce sami?
Setlist zde Archive LMB
.jpg)
Myslím si, že bys mohla psát recenze na koncerty.
OdpovědětVymazatTo bych ráda. Asi mě teda čeká víc osamělých párty :)
Vymazat