Jeden svět // Sama sebou

6.3.2015, Kino Atlas, Praha

„Díky svému blogu už se necítím tak osamělá," šeptá Laura, mladá Finka, která úzkostlivě sleduje původ veškerých potravin, které jí, a potýká se s depresí. Juulia si vede populární módní blog a baví denně desetitisíce svých fanoušků fotkami ve stylovém oblečení. Elli naopak už doblogovala. Její proanorektický deník ji málem zničil. ( zdroj:csfd )

Myslím, že tento dokument by neměl minout nikoho z blogového světa. Ať už bloguje z jakéhokoli důvodu. Třeba jako tyto tři dívky, které pojí introvertnost a vyrovnávají se se svým osaměním a strachy pomocí blogu na internetu. Hledají cestu, jak být samy sebou. Každá trochu jiným způsobem. 

Pro mě to byla ukázka té temnější stránky blogování. Přirovnání "lesk a bída kurtizán" dle mého názoru vystihuje vše. 

Na první pohled není ani na jedné znát, že by mohly mít nějaký problém. Jsou krásné, hezky oblečené, vedou úspěšné blogy. Některé dokonce dostávají produkty zadarmo. Ale co je za oponou?

Strach, osamění a sebenenávist. Cesta ke změně je dlouhá a vyžaduje notnou dávku sebedisciplíny. 

Nejlépe z nich to dle mě zvládala Elli, která byla sice k totální destrukci nejblíže, zato jí to pomohlo k překonání sebe samé. Když si telefonovala s mámou a oznámila jí, že si došla sama (!) na oběd (!), měla jsem nesmírnou radost. 

Z Laury na mě sálala největší úzkost. I přes její nasazení začít někde jinde - konkrétně v Japonsku, jsem cítila, že to nebude úplně v pořádku. Co se divit, vést boj s jídlem a ještě s depresí, na to jen disciplína nestačí.

A konečně Juulia, která si i ve 23 letech uchovává roztomilou dětskost. Stylově oblečená, hezky upravená, s kvalitními fotkami (které převážně fotí s mamkou) . Denně jí chodí k recenzi spousta produktů, dostává pozvánky na akce. Přesto se tato dívka bojí vyfotit na rušném místě a nedovede si společnost užívat tolik, co jiní.

Neodešla jsem s úsměvem na tváři, zato jsem, jako ony, praskla jednu ze svých bublin.

A přemýšlím o sebevědomí.  

Jaký je váš názor?