Beze slov.

Já si před dvouma rokama myslela, že bych v tom světě blogů fakt mohla uspět, ale ono ne a teď jsem z toho frustrovaná (s nadsázkou a lehce i bez). Jako bych tímhle svým alter egem neměla co předat a tak je asi načase zkusit dělat něco smysluplnějšího (jo, tak teď jsem rozesmála samu sebe). Mám touhu to tu nadobro zavřít, ale zas moc nemám ráda změny. Jen o nich často mluvím nebo přemýšlím. Nějak jsem si na tohle svý virtuální Já zvykla. Je vážně tak jiný od toho skutečnýho, jak si myslím? No, částečně určitě. 
Zároveň jsem toho ve svejch smutcích prozradila víc, než jsem kdy řekla ústy. Trochu mě to děsí. A tak je asi načase se po tý duze zase vrátit do Narnie.

Bylo to príma. Dík.

A kdo ví, třeba zase navážu.

Ačkoli ona ta pokračování bejvaj ještě směšnější a to by v tomhle případě bylo na blogerskou Malinu.

/doufám, že se smějete, mělo to bejt vtipný/