Cestovní zápisník // Budapest secesní i hipsterská

Už je to více než měsíc, co jsem blog nechala ležet opuštěný s posledním, ne zrovna hýřivým článkem. Ale teď se mám fajn, hýřím a energie ve mě bublá jako láva. Zcela jistě za to může i výlet. Tentokráte jsem se podívala do Budapešti a naprosto propadla jejímu kouzlu.

Cesta autobusem
Z dlouhých cest autobusem jsem bývala vždycky nervózní. Hlava plná myšlenek na to, kdy konečně bude přestávka, jestli to člověk přede mnou nepřežene se skloněním sedačky, jestli se tam pak budu moct vůbec pohnout, kam s nohama a mnohem víc. Zároveň jsem si užívala výhledy na osvětlená města a přemýšlela o světě. V současné době mi stačí tak půlhodinka a usínám, třeba i se sluchátky na uších.

Tentokráte jsem byla nucena použít i tolik nepopulární autobusovou toaletu. Zážitek na celý život, ale co zbývalo, když za celých sedm hodin nebyla jediná přestávka. Pan řidič nám zřejmě chtěl dopřát víc času v Budapešti. Na místo jsme dorazili o celou třičtvrtěhodinu dříve a než nám to došlo, byli jsme označeni za dementy. Měla jsem chuť tu cestu ohodnotit, i když to normálně nedělám.

Prvních pár minut bylo kritických. Představa dvou dní tam byla děsivá. Nikde žádná mapa, informace, jen hala plná bezdomovců. Koupit lístky na MHD (za 350 HUF) se nám podařilo a vyrazily jsme ze zastávky Népliget směrem k secesním lázním Gellért.

Lázně a vrch Gellért, tržnice Great Market Hall
Celodenní vstupné je o víkendu za 5500 HUF, pokud nevyžadujete vlastní převlékací kabinku a vystačíte si se skříňkou. Kabiny jsou o pár stovek dražší. Pokud si chcete i zaplavat, je nutné mít koupací čepici, bez ní není vstup do bazénu povolen. Doporučuji s návštěvou neotálet a jít tam klidně na osmou ranní, kdy budete mít bazény spíše pro sebe. Kolem poledne to je už hlava na hlavě. A to mě nebaví.

Ačkoli se do lázní jezdí za odpočinkem, je louhování se v teplé vodě poměrně náročné a výjimkou není ani lehčí spánek. Následný výstup k nedaleké Citadelle tak nebyl úplně jednoduchý. Ale za výhled to stálo. Byly jsme jediné, které místo asociovalo pražský Vítkov?

Cestou na ubytování mi učaroval zelený most Szabadság híd se žlutými tramvajemi. Ty ostatně miluju už dávno a toužím po cestě do Lisabonu a San Francisca. Kousek za mostem se nachází Velká tržnice, která patří k jedněm z nejlevnějších v Budapešti. Všude samá paprika, zelenina, kroje, salámy a možnost dát si langoše, které jste u nás neviděli. My si bohužel nekoupily ani koření, ani neochutnaly vyhlášený langoš. Spoléhaly jsme na druhý den. Jenže v neděli mají zavřeno. Nedá se nic dělat, je třeba se tam vrátit!

Mazel Tov a Szimpla Kert
Když jsem plánovala cestu do hlavního města Maďraska, na první příčku "must see" jsem si napsala hipsteřiny Mazel Tov a Szimpla Kert. Takže jsme si nejdřív daly výtečnou večeři v Izraelské restauraci s krásným interiérem a pak si zašly na pivo do Szimpla Kert. Ruin puby teď v Budapešti hodně frčí. Nutno dodat, že lákají především turisty. To místo je jedinečné a neskutečně mě baví. Takových míst je po městě několik a určitě by stálo za to, jich obejít víc.

V hospodě jsem pozorovala lidi a pohled se mi zastavil na osamělé Asiatce. Říkala jsem si, jak je možné, že Asiati tak často cestují sami, jak si to asi užívají? Google nepomohl. Zajímavé bylo, že při cestě zpět jsem tu samou dívku potkala v našem autobuse. Náhoda? Často se mi teď stává, že potkávám lidi, o kterých přemýšlím.

A to byl náš první den, který se nesl i v duchu letmého bloudění. Bez toho by to nebylo ono. O historickém městě zase jindy.