Jeden den // Prahou

Často se lze na blozích setkat s jakousi denní rutinou, ranní či večerní. Nemůžu se k této skupině řadit, každý den mám jiný. A to i v případě, že se děje úplné nic. Jakou jsem však měla první březnovou sobotu? No podívejte se sami. Praha vybízela příležitostmi.

Hořejší nábřeží neboli smíchovská náplavka byla dnešní den plná dodávek, kde bylo ke koupi nespočet pochutin. Já jsem tam s kamarády vyrazila na oběd a přestože bylo opravdu narváno, tak jsem si pochutnala na mexické quesadille a mandarinkové limonádě. 

Atmosféru jsem však nenasávala dlouho, protože mě čekal přesun do La Boheme Café na krátkou kávu zakončenou zmrzlinou v nedalekém Zmrzlináři. Je kolem toho teď docela šrumec. Dala jsem si příchuť zelený čaj. Nebylo to špatné, interiér krásný, ale asi se mi víc zamlouvá Puro Gelato na Výtoni. A ano, vím, že zmrzlina není gelato a naopak. 

Pouštěli jste si už někdy Poeziomat na Náměstí Míru? Já dnes a nejvíc mě bavil Krchovský. Uvažuji, že si koupím sbírku. Jiný básník mě ještě takhle nechytl na za srdce, jako on. Dokonce jsem si přednes i nahrála. A teď si to pouštím stále dokola.

Nejkouzelnější ale stejně byla procházka starým městem, skrz Hradčany. Začaly jsme v uličce Nový svět a kolem hradu pokračovaly až na Malostranské náměstí. Moje srdce zaplesalo, už se těším na fotky, které jsem tam Dianou zkoušela pořídit. Jak to ale u mě bývá, nic není jisté. Ale snad se povedou. Je to príma pocit, občas se takhle potulovat místy, kam během roku de facto nechodím.

Pak už jen rychlá večeře  v Palanda Café, protože na delší posedávání nebyl čas. Bez rezervace to tam zkrátka nejde. Ale ty burgery, ty byly božské. 

A úplný závěr dne skončil  šprýmařením v metru. Hrajete si taky občas na indiány nebo zpíváte hity od Hanky Zagorky? Já jo /my jo/. A v tu chvíli necítím ani kapku studu.