Chtěla bych po republice navštívit tolik míst, že by to vyšlo na několik příspěvků. Takový Svatý Jan pod Skalou, Mikulov, Drábské světničky, zimní Teletín nebo jen "obyčejná" Šárka s Prokopákem v Praze či strašidelný kostel na Plzeňsku patří na výletní seznam pro příští rok (nebo ty nejbližší).
Pak jsou místa, kde jsem byla nesčetněkrát. Dala by se tam řadit i Kleť, které patří tento příspěvek. Ačkoli nemůžu říct, že bych tam jezdila několikrát do roka, jako někteří z mého okolí.
My se tam vydaly, když se oslavovala svoboda na Národní třídě. Já si tu svou užívala tím, že jsem se mlhou brodila k vrcholu a pak svižně šupajdila dolů.
Odolala jsem pokušení si fotit "autoportrétky" v mlžném oparu lesa a raději se soustředila na svůj dech. No, trochu kecám, prostě jsem šla a občas si něco vyfotila. Do jogínky mám daleko. Ale už mi nepřijde smrtelně důležité mít z výletu krásné foto sebe sama.
Tentokrát jsem vsadila na ošklivost a udělala si bizarní několikabradové selfíčko na vrcholu Kleti. Nehledejte v tom politiku. Nebudu ho tady zveřejňovat. To stačilo na "fejsbůčku".
Nemám ráda zdrobněliny, ale tak nějak je pro tu nadnesenost musím použít, i když to z textu někomu asi nevyzní.
Nepřipadalo v úvahu jít přímo pod lanovkou a tak jsme se vydaly po zelené. To netrvalo dlouho a rázem jsme si prošly červenou, žlutou i modrou trasu. Asi jsem Chuck Norris. Vždycky, když už jsme si přišly ztracené, se odněkud vynořilo pár lidí a my měly radost, že jdeme k cíli.
Po necelé hodině jsme došly. Ale se psem se těžko navštěvuje restaurační zařízení, hlavně pokud máte Boženu, takže to bylo bez kávičky i polévky. Zas tak moc nám to nevadilo. Boženka se stejně těšila domů, i když měla při cestě dolů opravdový strach.
Aneb strmě pod lanovkou.
wow veľmi pekné fotky ♥ srdečne ťa pozývam na Giveaway na mojom blogu ;)
OdpovědětVymazat