Nedávno jsem byla s kamarádkou v asijském bistru pod osmičkou, teď už v Trang An /taky jsem ji s manželem fotila na Petříně Dianou F/ a ona se mě ptala, kdy zas něco napíšu na blog, že jí zajímá, co dělám. Prý sem píšu jen o hudbě a postuju fotky. Odpověděla jsem jí, že se mě přeci může zeptat. Nicméně..
Anděly jsem nesledovala, to můžu říct hned. O projevu Lenky Dusilové jsem ale četla. A brzy letím do Kodaně, to se budu moct pochlubit výletěním.
Teď se jen podělím o emoce skrz hudbu. Snažím se neopakovat, zatím úspěšně, nepočítám-li příspěvek o hudebních akcích. /smajlík/
Cage The Elephant
Pětičlenná parta indie rockerů z Kentucky k nám v srpnu zavítá a vystoupí v LMB. Ve stejnej den jako Die Antwoord. Po zvážení mi přijde lepší jít právě na Slony. A to hlavně proto, že mám ráda kytary. Jo, už od dětství.
V roce 2015 vyšla jejich poslední deska Tell Me I´m Pretty. Zpěvákův špinavý hlas, Cold Cold Cold, tamburína, takovej ten červenej nástroj, do kterýho se mlátí paličkou a využívaj ho třeba i Queens of the Stone Age /víš-li, jak se jmenuje, tak mi to napiš/, zkreslená kytara. To je přesně atmosféra, kterou můžu. Už je Too Late To Say Goodbay. Melancholie dynamicky krouží v žilách. A pokud můžu doporučit klip, tak určitě trošku psychedelicky znějící Cry Baby. Asi takovej je život kapely na tour.
I když, tenhle černobílej Cigarette Daydreames je přeci jen takovej...srdcovější.
Die Antwoord
Jihoafrická výstřední parta, kterou budete znát především díky songu Rich Bitch. Když se tohle objevilo, pamatuju si dost vyděšenejch lidí, kteří to považovali za slušnej bizár. Včetně mě. Jenže na druhou stranu to je chytlavý a vlastně ty rytmy baví. V těle se objevuje nutkání k tanci a dělání šíleností. No, možná taky proto vznikl song I Fink U Freeky. Nebo taky ne. Jejich klipy si pochvaluje i David Lynch. A mě baví třeba tenhle o Pitbull Terrier/ovi/. Na koncert do Lázní ale nakonec nepůjdu. I když, kdo ví.
Astronautalis
Tak trochu jinej raper, kterej mi koncertně uniká. A pak si vydá klip o utíkání od Boha /Running Away From God/. Američan, jenž svůj styl popisuje jako "historical fiction hip-hop." Mě teda stejně nejvíc baví pět let stará This is Our Science, kterou zvládnu i desetkrát dokola. Protože v tom je naléhavost, energie, emoce, něžnost, rytmus i nasranost.
The Kills
Když jsem se dozvěděla o tom, že Kills přijedou do Prahy, cítila jsem takové lehké vzrušení. Na jejích hudbě jsem jeden čas docela ujížděla. Holt kytarovka. Tak nějak jsem taky vyhledávala věci, který měli spojitost s Jackem White, a tu taková Alison Mosshart má. Jejich písničky zazněly například v Dr. House či Welcome to Rileys. První song, na který si vždycky vzpomenu je Future Starts Slow. Ačkoli, možná jsem ještě dřív zaregistrovala Black Baloon. A teď je možnost si pustit novou desku, na který je třeba singl Doing It To Death. Zvuk je tu poněkud elektroničtější, ale "tvář" to furt má.
The Lumineers
Aneb moderní folkaři? Klavír, mají klavír, který mě na jejich hudbě hodně baví. Nasadí tomu dramatičnost, vyvede z jednotvárnosti, z jejich klidové linky. Alespoň tak to na mě působí v Ophelia, která je k poslechu na nové desce Cleopatra. Poněkud teskněji zní Stubborn Love. Ale i tam to graduje k lepšímu konci. Třeba vyprodaj Lucernu. Věřím tomu.
Selah Sue
Selah je u nás známá. Třeba z reklamy na Kinder Bueno. Lidem šla ta reklama krkem a mě bylo líto, že tam zrovna zní dobrá hudba /This World, pamatuješ?/, kterou zabije nenávist k reklamě. Naštěstí ne a i Selah se k nám vrátí. Do Roxy. Teď je venku singl s názvem Alone. No dobře, singl je venku už asi rok, deska Reason teprve od listopadu. Co mě trochu děsí, tak to, že jsme stejně staré a já nemám tak soulovej hlas jako ona! /nadsázka/
Co mě bavilo předtím?
Die Antwoord je proste neskutecna vec, je to tak zvlastni a inspirativni a kolikrat uplne ujety, az je to skvely!
OdpovědětVymazatAno!
Vymazat