Kurz // Jak psát o hudbě

/Midi Lidi Majáles 2015/

Díky Víťovi jsem dostala příležitost přihlásit se na kurz psaní o hudbě s Pavlem Klusákem. Zareagovala jsem horlivě, snad až příliš a moje textová prezentace mohla na úvod působit poněkud roztěkaně. 

To je tak, když jste v práci, tam jen mobil a nečekaně přijde pokyn, co pro přihlášku udělat. Vzali mě. Příští pondělí nás už čeká poslední, páté, setkání. A možná nám tam i někdo zahraje.

Na lekce jsem se těšila, přesto, že jsem tam přicházela s notnou dávkou nervozity. Aby ne. Většina těch lidí už někam píše, přinejmenším se jedná o studenty žurnalistiky. A pak jsem tu já. Nadšená posluchačka a horlivá pisatelka, jejíž hudební rozhled není zdaleka tak velký, jak si myslela. A zkušenost s publicistikou? Nulová. /Pokud se nepočítá to, že mi otiskli básničku v Top Dívce/

První hodina mi ukázala, že to není taková sranda, jak se zdá. Chce to se soustředit na detaily, na celek, na nástroje, na hudební styl, na slova, na věci, které mi do té doby ani nepadly na mysl a taky na to, že výsledný produkt třeba budete muset přečíst nahlas.

Je hezké vidět, jak každý účastník má jiný názor, jinou perspektivu. A to mě na tom celém asi bavilo nejvíc. Poslechnout si spouty zajímavých postřehů od lidí, kteří mají podobný zájem, jako vy. V realitě si o hudbě s nikým nepovídám a to je, myslím, problém, jak se o ní dobře vyjadřovat psaním. Ale čtu. Alespoň něco. 

Nesmírně mě bavilo povídání Pavla Klusáka, který o každém tématu tak zaníceně a poutavě vyprávěl, že všechny lekce skončily příliš rychle. Kam se hrabou přednášky ve škole. 

Přínosem byla i přítomnost hostů Petra Marka a Pavla Turka. Byla nám dána možnost ptát se jak hudebníka, tak publicisty. Je hezké se živě potkat s lidmi, které znáte jen skrz média. Poznat jejich názory či postoje. 

Já se dost těšila na Petra Marka. Ne proto, že má stejné příjmení, ani proto, že chodí pozdě, jako já. Baví mě jako člověk, muzikant. Velmi mě zaujala informace, která i vysvětluje texty Midi Lidi. 

Tak zaprvé, jsou existenciální a já miluju všechno, co je existenciální. A mají smysl, ač se to někomu nemusí zdát. Marek je ale mistr slova a s texty si hraje. Opačně, než mnozí. Záměrně je zjednodušuje, oklešťuje a ona je to v závěru docela legrace. Ale když ho slyšíte se vyjadřovat, běží vám hlavou, proč to nechce dát znát právě i v té hudbě. Teda, to běželo hlavou mě. Ale jak řekl, raději má lidi, kteří ze sebe dělají idioty, než ten opačný extrém. 

A pak tu byl Pavel Turek. Včera. Ten byl naopak dochvilný. Záhadou mi je, proč takový člověk děkuje nám, že jsme ho poslouchali, že se ptali. Ten patří jemu, že přišel a nám méně zkušeným vyprávěl své zkušenosti.

Baví mě lidi, které baví hudba. Kteří o ní dokáží přemýšlet a brát ji vážně. Kteří jí jsou nadšení a žijí pro ní.

Budou mi ta setkání chybět. A to i přesto, že tam přicházím i odcházím jako duch. 

Teď už jen váhám, zda splnit závěrečný úkol - napsat text a pokusit se ho nabídnout. Mám ideály, sny, ale zároveň mám své stopky, neb na něco ještě nestačím.

Jeden úkol jsem ale splnila - mixtape. Psala jsem o něm minule, tak tady ještě jednou, k poslechu či přečtení. Mixtape // Country blues garage rock´n´roll výběr

A jeden Muzikant Králíček