Historky od stánku. // Drážďany.

Všechno to začalo asi před patnácti lety, kdy jsme byli na dovolené ve Španělsku. Při courání městem jsme dostali na něco chuť, tak naše kroky vedly do místního fastfoodu. 

Krom mě se všichni ostýchali objednat, tak jsem se toho ujala. Aby mi slečna rozuměla, volila jsem asi takovouhle výslovnost: "Frí čízburrrgrz end van bik kola, plís". /no to byste museli slyšet/

Od té doby nezapomenutelná histroka, které se vždy od srdce zasmějeme. Možná ji ale předčí ta letošní.

To jsme se vydali za vánoční atmosférou do Drážďan. Ale bylo nás dohromady asi milion, takže atmosféra se ztratila někde mezi jahodama v čokoládě, štolou a svařákem za euro.

O štole si povíme ještě víc. I když jsme ji neochutnali, naše průvodkyně Ilonka nám o ní povídala naprosto vydatně asi dvě hodiny. Nehledě na to, že za celou dobu jízdy nezavřela pusu a furt něco mudrovala do mikrofonu. Kdo v tom má spát! Ale aspoň si umím představit tu štolu. Když to ale vidíte na stánku, fakt nemáte chuť ochutnat, protože vizuálně vám to připomíná...něco hodně nepěkného. 

Ještě, že mají to ovocíčko.

Co si pamatuju z vyprávění, tak se dětské práce zrušily někdy v 17.století. No a co tu nevidíme - žebrající děti, děti vydělávající hudbou na ulici, děti prodávající víno. Tady něco nehraje.

Ale ten svařák, ten byl. Rovnou třikrát. Tak neber to, když je za euro, ale povětšinou ho tam maj za tři.

Škoda, že fotobudka byla digitální. Ty mi nepodporujem. My jedem analog.

A co ta moje zábavná historka? Tu jsem zase všechno objednávala já. Sladkůstky musí bejt. Tak si ty požadavky zapamatuj a pak to ještě hezky povídej anglicky. Možná trochu německy a na konec i česky. Co na tom sejde.

Tak jsme si vybrali ovoce v čokoládě, mandle v karamaelu a vlašáky v karamelu. Postupně to objednávám: "Handrd grams of almonds...dets not ol...uan vajt čoklit, uan braun čoklit und sto grams of dis".

Pán mě vůbec nepobíral a brácha se hlasitě láfal. No, já musela taky, i když jsem dost zrudla, s pánem se domluvila a dostala vše, co jsme chtěli. Nakonec mi dal i slevu, protože jsem si nebyla jistá částkou, kterou řekl, tak opakuji - 14 euro? A on to raději vzdal a ještě mi 50 centů vrátil, i když neměl.

Pak už hurá na doporučovaný stánek se svařákem. Vedli ho Indové a ještě prodávali klobásy v rohlíku. Vyvedla jsem je z míry objednávkou čtyř kalíšků. Ale nebyly jen pro mě. Když jsme se tam asi za hodinu vraceli, pamatovali si mě a už se ptali, zda zas svařák. Jasně, že jo.

No, takové to je být štamgastem v Německu.

Abych nezapomněla. Ilonka vzkazuje, ať v žádném případě nechodíte přes Labe. V žádném případě!