Černé jezero. // Útěky ven.

V posledních měsících jsem trávila příliš času v Praze, zavřená uvnitř budov, neustále spěchající za vzděláním, za penězi, za jídlem, za lidmi, za spánkem. 

Bez spěchání si už tak nějak nedovedu představit život. Ani bez ruchu velkoměsta.

Přesto mám neskutečně ráda útěky pryč, do přírody, do ticha. Jen jsem se přistihla, že i tam spěchám. Ze strachu, že mi něco uteče nebo nestihnu termín?

Můj poslední výlet roku mě zavedl k Černému jezeru u Železné Rudy. V dětství jsem tam byla, jako na ostatních jezerech, ale moje vzpomínka na něj byla vytěsněna. 

Počasí úplně vybízelo k procházce, k výletu do lesů. Toho si bylo vědomo vícero lidí, takže jsme potkávali krom dospěláků také mnoho dětí a další psy. I my totiž vyrazili s divokou ohařkou Boženou, která nám cestou vykouzlila mnoho úsměvů. Procházet se se psem je přeci jen o něco zábavnější. 

Jelikož jsem byla hodná, tak mi Ježíšek nadělil příslušenství k mé milované Dianě F+, proto jsem hned využila objektivu rybí oko. Jsem zvědavá, co mi z toho vyjde. Fotky z mobilu jsou ale hned a krásně ilustrují atmosféru dnešního slunečného dne. Dalo by se říct, že až jarního. 

Zklamáním pro mě byly špagety v hotelu Karl, ale i tak mám hezkou vzpomínku. A tuhle už nepustím.

  

Zkuste si udělat čas a zpomalte.
Nebojte se odbočit z cesty a taky se usmívejte.
Jen tak.