Taky jste zaregistrovali sobotní akci s názvem Zažít město jinak? Nekonala se jen v matičce Praze, ale taky v Brně nebo Ostravě. Asi mělo jít o utužování sousedských vztahů, takže se všechno odehrávalo na ulici. Zajímavá myšlenka. Jde mi to do rány, protože já celý víkend taky prožila tak nějak - jinak. A to právě ve městě.
Že jsem byla dopoledne v práci není nic neobvyklého. Co mě ale zaráží je fakt, co všechno jsme stihly s kamarádkou, která přijela na návštěvu, za jedno jediné odpoledne.
Začalo to polévkou v Café Louvre, kde jsme nabraly sílu na Design Market. Bohužel jsme nestihly přehlídku, kde se měly předvést i některé blogerky a nás to samozřejmě zajímalo. /Nebudu zapírat, měly jsme trochu škodolibé myšlenky./
Každopádně nás tam nic moc nezaujalo. Jen bych ráda zmínila Tulles by Tess, která má úchvatné tylové sukně. Hned bych si jednu do šatníku vybrala. Otázkou by bylo, kam v ní?
Chuť na kávu nás zavedla do EMA espresso baru. Vynikající "kapučíno". Jenže po kávě je hlad a taky touha po dění. Vydaly jsme se na Krymskou, ačkoli já jsem měla jít utužovat vztahy do jiné, svojí čtvrti. Škoda, snad příště.
Ale prostě Krymská, to chceš zažít. I když nejsi Hipster, i když bydlíš jinde. Jenže na jídlo, co bychom si musely dát, jsme prostě nenarazily. Za to tu byl fešný DJ a kupa lidí. Případně knihy na chodníku, informační stánky různých organizací, dokonce masáž hlavy byla k dispozici.
/Na návštěvě ve Vršovicích/
A co s hladem? Vydat se směr Holešovice a tam na Burgerfest. Zaplať si vstup za pade a šup, ochutnej ten nejlepší. A hlavně si dobře vyber. Nevím, zda to bylo tím vstupným nebo večerní hodinou, ale nebylo tu zdaleka tak natřískáno, jako loni. Naštěstí.
Po jídle je zpravidla žízeň. A aby cestování nebylo málo, rozhodly jsme se jet do Conatainallu, že si dáme drink a zachytíme vzpomínku ve fotoautomatu. Vzpomínku jsme zachytily, ale byla nám zima, tak jsme šly dál. A co by to bylo za návštěvu Prahy bez památek?
Přešly jsme Karlův most, kde nebylo přelidněno a pokračovaly směrem ke Staromáku, skrz uličky plné turistů.
Ale co ta žízeň, říkáte si? Charlie vínko nás uvítalo a tím skončila sobota.
A v čem že byla tak jiná? Tolik akci za jeden den, neustále v pohybu a furt se něco dělo. To není každý den. A to tu byla ještě neděle s návštěvou několika kaváren /o tom napíšu zvlášť/ a v neposlední řadě - dokument ID 21 ideál krásy našeho století.
Nepřišlo mi to tak úplně dokumentaristické, spíš se tam sešlo několik různých názorů na krásu a témata s ní spojená. Myšlenka bezesporu zajímavá a aktuální v každé době. Mě chyběl přesah. A právě ta dokumentární linka, ale nejsem filmař, houby tomu rozumím.
Myšlenka ve mě však zůstala. A můžu vám říct jedno. Jsem celý život hubená /nemluvím o bříšku, které mi s věkem a životosprávou roste/ a ne vždy mi to bylo ku prospěchu. Myslíte si, že šikanovaní za postavu jsou jen ti tlustější? Já s tím nesouhlasím. Mnohokrát jsem si přála přibrat. Ale někdy to ovlivnit prostě nejde.
Jenže hodnocení a soudům nikdo z nás neunikne. Takže nezbývá než notná dávka nadhledu a dostatek rozumu.
Případně Photoshop a žít jen internet-lajf.
Žádné komentáře:
Okomentovat